Psycholáska 1

 Houpunse na židli. Ti lidi kolem stále spěchají vpřed a ani se neohlídnou. Jak by to vipadalo, kdybych tady zastřelil jednoho člověka? Jak by se zachovali? Utíkali by jako krysi. Toho zraněného by si ani nevšimli, ale hlavně že jde o ně. Jako každý. 

Vezmu si do dlaně šálek kafe ze stolu a upiju. Hmmm mohl bych si zas užít trochu zábavy, ale musím opatrně, abych neměl zas problémy se zákonem a nezavřeli mě do psychárny, kam mi hrozí ta babka na sezeních. Ale jakou zábavu? 

Rozhlédnu se kolem. Zaujme mě jedno dětsko, které mrtvě sedí u stolu u oběda nedalekého domu. Mohlo by mu být tak okolo dvanácti let. Hlavu otočil k oknu. Bezvýrazový pohled upřel na mě. Koutkem se pousměju. 

Jeho pohled na mě ho nějak nadchl. To bude snazší než jsem si myslel.


Mám já to ale štěstí. Vylezl ven z domu nedlouho po jídle. Nebudu to dělat nijak složitě. Vyhoupnu se z místa, na kterém jsem už několik hodin a jdu směrem k němu. Nebudu řešit, jaký to pro něj je. Že ho pronásleduju si všiml ale do chvilky. 

,,Hej, kluku." Zastaví se. Nedává to nijak najevo, ale cítím z něj tu nervozitu. 

,,No? Co chcete?" odpoví zcela typicky. Ti lidi jsou tak předpovídatelní.

,,Není tohle tvoje?" Vytáhnu z kapsy sluchátka, která jsem našel včera na zemi. Chlapeček popojde ke mně a předmět si bedryvě prohlíží. No to mě poser... Že by opravdu byly jeho? 

,,No a co když jo?" Zvedne na mě pohled, ale hlavu nechává stále sklopenější. 

,,Si je vem." Pousměji se. Natáhne pro to ruku. Vonou rukou ho, jakmile se dostal nejblíž, píchnu iněkcí do ramene. Mám je sebou vždy, kdybych narazil na poldy nebo na tyhle případy. 

Ten kluk vytřeští oči. Bělavou věc si už nestihl vzít. Jak smutné. Potichu se zasměju. 

,,A jseš můj... děcko."



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imaginární Kamarád