Psycholáska 1
Houpunse na židli. Ti lidi kolem stále spěchají vpřed a ani se neohlídnou. Jak by to vipadalo, kdybych tady zastřelil jednoho člověka? Jak by se zachovali? Utíkali by jako krysi. Toho zraněného by si ani nevšimli, ale hlavně že jde o ně. Jako každý. Vezmu si do dlaně šálek kafe ze stolu a upiju. Hmmm mohl bych si zas užít trochu zábavy, ale musím opatrně, abych neměl zas problémy se zákonem a nezavřeli mě do psychárny, kam mi hrozí ta babka na sezeních. Ale jakou zábavu? Rozhlédnu se kolem. Zaujme mě jedno dětsko, které mrtvě sedí u stolu u oběda nedalekého domu. Mohlo by mu být tak okolo dvanácti let. Hlavu otočil k oknu. Bezvýrazový pohled upřel na mě. Koutkem se pousměju. Jeho pohled na mě ho nějak nadchl. To bude snazší než jsem si myslel. Mám já to ale štěstí. Vylezl ven z domu nedlouho po jídle. Nebudu to dělat nijak složitě. Vyhoupnu se z místa, na kterém jsem už několik hodin a jdu směrem k němu. Nebudu řešit, jaký to pro něj je. Že ho pronásleduju si všiml ale do chvilky.